2006 --- 02.09. - Bullentin Rafan: Hlučín - FULL VERZE
• 2. září 2006
Jak sme jeli na to 2 kolo teho pohara. V našim útulnem Jokru byl sraz s partyju, ale kupodivu nas tamek moc nebylo, tak akorat na dva přibližovadla. No nevim čim to, ale skalopevní se vymluvili na šichty a podobné capiny.
Na netu sem vyjel čum pohled z eroplana aji se stadionem a paru ulic v Hlučině, strčil sem ho pod frňak takemu istému gizdovi v robotě o nimž vim, že už parurazy za svuj ne moc plodny život na tym hřišťu byl.
Sice asi enem tehdy, jak se davala polska klobasa zadara.
No, ale včilek sem onu zaškvaru nemohl postradat a tak s vraženu fixku do pazury mi polichoceny zájmem o svoju osobu načmaral parkovaci mjasta, kere by mohli byt relatyvně volnější.
Kafral eště cosyk o tym, že tam chce isť, ale jak vyra na něbo, co z něho od rana chčije, tak pry dojde ke kamošovi do paneláku a s lahvačami na balkoně tež podpoří svůj milovany druholigovy klub.
No mam cosy peprného na jazyku, ale radši to polknu, bo sem mu včilek celkem vděčny za ty parkovadla aji ty pajzle označené kolem areála.
Přitakal sem mu, že má recht, bo přy dnešku to tamek stejnak bendže pohřební nalada akorád otázka je, komu ten funus vypravíme.
Evidentně nepochopil, kaj s takymi řečami miřym a jediné na co se zmohnul byl jeho přiblbly mozartovy výbuch smíchu.
V Jokru Rafanum podavam tyto výtiski z netu aji s plankem stadiona, za co sem sklidil uznaní.
Teda ne, že by se gizdi předhaňali ve vychvalovani - to ne, ale i tak mi ten muj šestý smysl pravil, že mně mujum radi!
No, zase je fakt, že ve svém životě sem se na niho moc spolehat nemoh.
Eště těsně před vyjezdem sem hopsnul na Stodolní mojim žihadlem pro synovca, bo aji on byl zakonceptovany v dnešnim planu.
Chvilu sme eště pomluvali Vojtu, že slibil účast na vyjezdu, ale všyckym jak ho zname bylo jasne, že se kdesyk domaknul o stokorunovym vstupném a zaryl hlavu do pisku jak pštros.
¨Serem na ňho a jadymy!¨ Vyjelo se!
Tedy v mojim Pinokiju sem byl ja jako koči, Marťas, Libor a synovec.
Janina se mačkala s Vilemem. A vzadku trunil Rene.
Asyk nebyla pevna v kramflekach, bo s nastartovanym motorem furt vyčkavala, až moji kibicove čapnu do kocycola.
Rozjel sem se a Janina v těsném zakrytu za mnu.
Po paru metrach Rafani začali omdlevat, že jadymy podle předpisu. Vyryvali na moju 50tku v obci a podobne dřisty chlasty.
No nenechal sem se zviklat a jedu svojim stylem.
Janině ve špiglu to očividně vyhovovalo a to mě celkem uklidňovalo.
Akorad po delši jazdě mě ti pazgřyvci v mojim combiku spluli s výbuchem smichu, že ač dodržuju vyhlašku a připasovany sem jak klobukovy, do včilško jedu bez zapnutych světel.
No nakopal bych se do kulí, take fo-pa!
Po sjezdu z hrušovských mostů na mě Marťas ryči, že mam zabočit do ghetta rázovitých občanů města, ale nevysvětluje čimu, no a ja držim stále volant rovno na koblovský most.
Až jeho baryton ohlušuje všyckych v autě a on ječi cosyk o novym nadjezdu přes Odru a sme přesně na úrovni odbočki, dělám piruetu tak, že Janina za mnu to malem nevybrala.
No nakonec se ukazalo, že měl Marťas se žílou na krku pravdu, bo tudyk jazdi každy den do roboty.
Nebyt jeho, tak sme misto v Hlučině skončili v Bohumině a to by byla jaksyk cypatě organizačně podchycena akcyja!
Hňupi z dopravki před odbočovacym pruhem postavi cedulu HRUŠOV a ani zminka o Koblovu nebo Antkách.
Samo, že sem si musel sliznout a to od Libora, kery o změnách tež věděl take guvno jak ja, že ač mame letecku mapu Hlučina, tak nam je na guvno, bo se nedokažeme vymotat z Ostravy!
Tuž šlak to tref!
Mezi Ostravu a Hlučinem sem zvolil taku svižnějši jazdu, aby sem partyji zavřel pysčiska a ustavične kydani o uspavacym stylu.
Potem sme zavěsili banikovské šálky z okenek, bo to k pořádnymu vyjezdu tež patří a na plne kuliska sem pustil CD-čko s bazalskymi choralami, aby si prajzacké ušiska tež přišli na svoje!
Vjižďame do centra.
Na parkovišťu to bylo v rychtyku, bo hned na prvy raz obsazujemy fleka.
Janina kusek od nas. Vše podle planu.
V zastupu fanoušku idem po špacyru k hlavni braně, nalada je famozni a slunko tež vykukuje zpoza mraku.
Všycko nasvědčuje temu, že se bendže pojednavat o fajny sportovni zažitek.
Vlezarealku sem kupil aji synovcovi bo robi enem prvni měsic, tak ať vidi, že ma stryka, kery tež pamatuje, jak byl mlady gizd.
Stadion mujum pěkny, taky maly no akurat na druhu ligu s jednu tribunu bez ochozu.
Vilém se hned zastavil u stanku se žrádlem, bo inač si ho ani neumime vybavit.
Při placeni 3 klobas na uhlu se poštěkal s taku hubatu robku o 30 korun, kere mu nevydala.
Iny kraj - iny mrav.
Celkem vypada jedle, bo ja sem eště škaredu prajzulu neviděl, ale papulu ma prořízlu fest.
No, ale to si vybrala špatného obětního beránka, bo všecy co zname Viléma vime o čim pišu!
Po několika výpadech pochopila, že tudyk na 160 kilového chlopa cesta nevede a snažila se celu kauzu zahrat do autu.
A to výkop eště nezačal!
Moja babina dycky mluvila:
" Jak jabko-tak rajske, jak babu-tak z prajske! " Vilda se nenechal a přitvrdil.
Jak nevěděla kudy, zaječela:
¨Nehádejte se se mnou!¨ Nato ji Vilém pohotově odvětil nasraným hlasem:
¨Vy se se mnu hadat nemusite! Vy mate mojich 30korun!¨ Stankova kelnerka změnila taktiku a vytahuje kovove chechtaki z pokladni.
To už Vilém pookřál a očividně potěšen svoju vyhranu bitvu se otáča k ni zády se slovy:
¨Strč si ty drobáky do řiti!¨ A odchaza s klobáskami do davu! Ja, co se dobře bavim si eště kupuju u rozhozené šlajfíry pivo a idu ku našim.
Všude kolem napráskáno luďmi na malém prostoru.
Banikovských šál vice jak mavatek na 1. maja za Mamuly.
Po obloze od Opavy se přikulal olovnaty mrak a bylo jasne, že to co nevidět dřystne.
Moja robota včilek spočivala v tym, abych partyju zlomil a šli sme na tribunu, kera se rychle plnila.
Až při prvych nesmělych kapkach gizdi došli k zavěru, že asi nemám až tak marnu myšlenku, no ale to už sme skončili stát na schodišťu.
Za nami ochranka vstup zaryglovala a pušťa enem permanenkáře.
A v tym to začlo.
Průtrž, jak cyp!
Boční vjater, no fičák taky, že aji na tribuně si Janina roztahla paryzol.
Chachaři jak viděli co se robí, tak se začali pomahat tež pod střechu, ale přes ochranku to nešlo.
Mezi tribunu a stankem na piviso je uzká škvíra, keru se da protahnut.
Teho začali barabčici využivat a v zastupach prolezli škviru na tribunu.
V tym taky jakysyk cypuškin v obleku uhnizděny u galandra začal vyryvat na ochranku, že oni dole se valaju a tudyk im lezu ludě na schodiště.
No a začalo skrz pitomca byt dusno, bo sem se na niho a ten jeho ohoz zle podival.
Krev se mi vali do paly a s rudymi bulvami jak BazalBub na niho spušťam:
¨Ty hňupe! O co ti ide? Estli ti je tudyk těsno, Ty pajtašu tak maširuj na venek do teho dešťa a uvolniš misto pro tři lidi!¨ Vřyskam na ňho, jak rozuřený býk.
¨ To Ti tak vadi, že na paru minut než se to prežene se tu poschovava paru našich?¨ Vyloženě sem cypa zaskočil, bo s taku reakciu evidentně nekalkuloval a tak už drži pysk a tlemi před sebe, bez známky života.
Otočil sem sa na hracu plochu a při kuknuti na hodinky mi docvaklo, že začatek prvneho hvizdu je od rozhodčího odloženy kvuli te smršti.
Netrvalo to, ale dluho a za paru minut lijak povolil, hrači obuch taboruv vyběhli na travu a banikovska hymna se rozezněla.
Balon eště podkluzuje, ale za chvilu přestava lit a už to je v režiji Banika.
Varadi tam šustnul jeden parádní a provizorni kotel za siťama u Raškovy brany rozeřvava trybunu.
Furt to, ale neni to prave ořechove, na co sme zvykli z výjezduv.
Ja a naša partyja sice ryčime, jak lvi v kleci jatí, ale ten celkovy support, nic moc.
Trybuna aji prořidla, bo hafo kybicuv se rozlezlo kolem hrací plochy a tedy myslim, že tyn pajtaš v kravatě byl spokojny, no ja sem už mamlasa ani nesledoval, ale stale to celkově bylo slabe, jak čaj z kravinca!
Trybuna je obsazena sedicami hlučiňakami a kolem nih všude možně postava invaze Banikovcu.
Skandovani z venku šlo hned po větru mimo areál a my pod střechu sme rozhozeni po skupinach a tymu sme se hlasově nemohli najít.
Parurazy se nam nedařy shodnut v chorálach a pak už nas na tribuně aji překřikovali prajzaci, bo vycitili jak sme nejednotní a celkovy dojem byl na zasmaní.
Potem sme se aji na chvilu hlasivkově ganc vytratili a oficialní Chuligani na nas pěli celkem peprnu nadávku v melodickém rytmu:
¨ Trybuna - banda čuráků! Banda čuráááků! Trybuna - banda čuráků!¨ Chachaři tež, ale nemujum připravené žádné choreo, žadné dymovnice, stroboskopy, světlice ani vlajky.
Prostě se na to vysrali a pak na nas vyryvaju, no ni !?!
Aspoň, že tyn Baníček nezklamal a měl celkovu hru pod kontrolu.
Jak sem se dival na ty hlučinské ikony na travniku a přirovnaval je k tymu našimu božstvu, tak musim konstatovat, že to je rozdíl fakt třídy.
Ty jejich modly sou všecy o hlavu menší a eště k temu tlustší.
Naši rafani to je sama šlacha, hlavičkové souboje krom Magery vždy vyhravali a se startem na míč to vyglonda obdobně.
No prostě banikovské Gripeny.
O poločase špacyruju se synovcem na uzene cigáro a on si kupuje eště paru pivis.
Museli sme isť až na druhu stranu trybuny, bo tam to okupovali hlučiňaci a bo ich tu je o poznani min, tak to tam nebylo tak našlapane.
Žádny icident se nekonal, bo Cosa Nostra ma take fajne heslo,:
¨ať si každý fandi komu chce, ale...¨ šak vite o čim mluvim.
Vracame se nazpatek a to se už hraje.
K naši partyji už neidem, akorad vidim, že sme se rozrostli o další auto a tak na nich ryknu cosy v tym smyslu, estli jim není žinantni tak pozdě přijsť na fotbal. Cosi melu, ale v tym Střihavka po ukázkovym prúniku Žůrka zavěšuje na 2:0 a tak je to včil nepodstatné, bo všycy jak jeden chlop ryčime
:¨ Goool!!! ¨ Potem kdosy vidí v davu Václava, tež takeho pořádného pořízka jak Vilém a zve ho ku nam.
Stojim se synovcem přímo u lajny opřen o lanko zavěšené reklamy a vedle mě Hrnek bez kecafona.
Tož včilek už mi je jasne, čimu ten dnešní support je caly na grcaní.
Ten hlavní z banikovského kotla nema ani sebu vercajk na dirigování davové psychozy.
No a pak možu na nas hulakat vulgarizmy, jak ve svych řadach mujum taky burdel, no ni?
Václav se prodral ku mě a tudyk se uvelebil.
V tym je moja statika narušena, bo od te chvile postavam enym na jedne noze, napůl vyplivnuty přes lanko.
No dumam, co sa robí?
Václav evidentně přikuřeny rozepnul mikinu a zpoza ni vytahuje nad hlavu velku dubovu kuželku.
Taku co se do ni partyja trefuje tu kulu zavěšenu na šibenici.
Nevěděl sem kera bije a synovec tež byl zmateny.
Až Václav vítězoslavně prohlásil:
¨To sem ustruhal během prvního poločasu z kusu kmene.¨ Včilek sme se sklidnili bo nam bylo jasne, že si robi z nas řiť.
Stejnak mi neni jasne, jak to tu propašoval?
Rafani, co se vylepili na střeše pivního stánku od te semetryky s prořízlu papulu, se pohledem na Václava dobře bavi.
Bo furt s tu kuželku, šermoval nad hlavu jak jednonohý navaleny samuraj zavřety v centryfuze, kerysyk v nestřeženym okamžiku a jak hráči byli na druhé straně hrišťa, ju chytře vyhodil přes lanko na travnik.
Pomezní se sice leknul, jak hřebec blesku a splašeně mával na sudího, ale v moment pro ňu vali pajtaš v zelene vestě a pokludil ju.
Hralo se dal a byl klid.
Václav smiřuny a ja furt vravoram o jednej haxně.
Hrnek tu jen tak postava, otočeny ku tribuně, frajerské brylki na frňáku a furt se odráža prdelu o to lanko.
No tym svym kopulačným pohybem mně sere jak cyp, bo ja jak sem přichlustnuty Václavem, kery se nemá k odchodu, k temu ocelovemu provazu, tak cely Ja se kivu tež tak chujovo jak on velí.
No kopnul bysem ho za to do řiti, ale mam ho za tu jeho robotu pro Baníček celkem rad a tak to seru a dal jak Hurvajz se pohupuju, jak iný za provazki taha.
Za chvilu pak v zapalu boja jakysyk pajtaš z hlučinského manšaftu odkopl balon do autu až ku nam do davu.
To byl fofer, jak se po nim slehla zem!
Ochranka ho striktně vyžaduje a že estli ho nevratíme, tak se nebude hrat.
Ja sem na nich vyblafnul, že za kilo na osobu co vybrali od Ostravaku sy včilek možu kupit tucty takych kopačaku! A tym sem banikovce enem povzbudil v tym, že se vracat nic nebendže.
Ochranka sklapla pysčiska, vytahnul se další a hralo se zas.
Za chvilek vyram, jak partyja dřapí na Týmovym Duchu a vypušťa z něho luft.
Kerysy zavelel, že se zbere na utkání fanoušku do Katowic.
Parurazy sme eště před fajrontem společně zabékali:
¨ Baníček- mistr poháru!!! - mistr poháááru - Baníček- mistr poháru!!! ¨ Hvizd rozhodčího a masa se pohla ku východu.
Jak sme se pomahali dodom, znova se otřasali reprobedny v autě od bazalskych chorálu nahranych Vůdmenovsku partyju, vlály šálky a všecy v autě sme vzyvali naš milovany Baník!
S takym aplausem sme aj vpochodovali do naší svatyně - banikovského Jokru.
Pivo teklo proudem a teletext se žhavil nad vysledkami dalších pohárovych zapasu.
No dvě radošči sme měli a to, že Čáslav vykleštila Sláviu a že Vítkovice vypadli taksamo.
Už se nemožu dočkat na zajtra, až se určité skupiny v partyji z roboty optam,:
¨ tak co? Jak ste na tym s temi vašimi Vitkovicami? ¨ Ty kysele ksychty vítkovičáků se vychutnam.
Škoda, že ta Sparta si v tym Dvoře nenabyla pysk, ale co... Šak pohár teprem začal.
BANÍČEK - NEJLEPŠÍ U NÁS ! LADIN bin