25. října 2006
Jak sme byli u tych Ševců. Výňatek:
...Idu k parkovišťu sam s vlajku na rameně.
Rafani sou kdesyk v předku.
Chlastem zakalenym zrakem si omacavam Supermany, co věďa že sou v přesile.
Mumlam si pod fusem, těsně kolem nich obzajtuju a čumim im do oči.
Včilek provokuju ja!
Enym ja a nikdo iný než ja s opicou na hřbetě.
Je jich tu všude, jak much na voňavym guvně.
Cela divize těžkooděnců.
Každy z nich mě sleduje svojimi kukadlami, co im sviti z tych vystřihnutych pruzoru vlněnych onucí.
Bavim se tym, jak Goliáši čekaji na moju lehkovážnost, abych tylek byl od nich zbitý jak cyfrův kuň.
Samo, že im nedavam zaminku, bo nesem kretén!
Enym idu a strupim se vlajkovinou.
To je tež jedine, čim se strupit možu, bo vysledkem to jaksyk neni možne.
Kordonem Michelinů dojdu až k parkovišťu a tamek už na mě čeká Cosa s Čágem.
Jadymy ze Zlína.
Odpověď na to, kde je Vilem s Igorem je pro mně včilek druhořadá, bo po paru metrach splašene jazdy od Čága se mi robi v bachoru jakasyk rebélija.
Při poslednym nadskoku taxalu na horizontě se mi žaludek parurazy převratil a v ten moment byla papula plna kyselych zvratku.
Očiska vyvalene a červeny otaznik nad palicou.
Kaj s tym?
Interier navoňavny pro solventni zakazníky.
Čágo mě zabije! To je jasne!
V moment tyn smradlavy grcek polknu.
Při druhym loku teho marasu se mi v mžiku tyn fuj-tajbl vraca do patra, že aji ušami to leze ven.
Neni čas, ztracat čas!
Mluvit nemožu, bo grcance mě aji v nose štipu.
No zažitek, jak by z řiti feferonku pyskem tahal.
Klepu Čágovo rameno.
To je tak jedine, co v tym čase možu zrobit.
Čágo, stary harcovník hned vi kera bije.
Šlajfuje tak prudce, že kinetiku sem v tyn moment rypakem u jeho krku.
Mam na vyběr, buď za krk nebo na štreku.
Rychlost rozrazenych dveři a obhozeni patníku, mi zajistila tu skutečnost, že sem se neštrachal do Ostravy pěšky.
Ze dvakrat sem dřistnul zlatavy mok s jabkem tak, že vypadam jak najebany Banikovec při výjezdě.
Kipe mi z pysku, oči aji z kyndybola.
Zaviram dveře a Čágo mi podava papirovu fňakplenu.
No servis jak od Škofinu.
Utiram si zblutu tlamu a jedě se dal.
¨ Hodil si to ven všycko? ¨ Opytal se Čágo.
¨ Ja, ja...všycko, ¨ žinantně odpovjadam v zadku.
Cosa se mi chlame do pysku.
Připasavam se a v momentě sem zalomil.
Calu cestu na zpatek chrapu a u Jokra mně Rafani budí.
Vedle mně čapí mladý Cosa a u Čága vylepený Vilém.
Sem z teho zmateny.
Co tu robí?
Pajtaši mi kafraji cosyk o Igorovym střetu se škodovku.
A pry temu si Vilda k nam musel přelezd, bo Igor čeká na poliše.
Celkem sem se za tu dobu aji prospal, bo navrat do dom byl protahly v tym, že Rafani se stavili na žrádlo a mně nechali ožraleho v autě.
No, ale včilek už aji mozek pracuje a intuitivně jim tu ich bachorku jaksyk nemožu zežrat.
Cosyk mi na tym neštymuje!
Enym tak mu odjeli z buračky?
Našeho Igora tamek kdesyk ve tmě nechali na pasblink?
Rafani...?
Igora...?
Ni, je to beztak cypovina, bo sou stejnak jaksyk přeochotni v malovaní detajlů.
Ale furt mně to žere!...
LADIN bin