11. března 2007
Jak sme kradli šalki. Výňatek:
...Přy sborovym halasu a procytěnym podani banikovske hymny, se spomenu, že muj foťak ma Bony v opatrovani.
No a tyn je v druhe polovině Rafanu.
Je mi jasne, že žurnalista bez foťaka je jak BazalBub bez lampy na želvě.
Hned se vydavam za nim.
Spicham suterenem ke druhe trybuně.
Všymam se, že eště furt sou dluhe fronty bez konca u kukani na listky.
Na rychlo domluvam pravidla s ochranku o bleskovym vizu navštěvy trybuny, na keru nemam platnu vlezarealku.
Natrefil sem na rozumneho stražca pořundku z Ostravy a bez tyjatru mně pušťa.
Už sem u Rafanu a kratce im stiham vyhudrovat za to, jak sou nejednotni.
Vilem už je v pohodě.
No, ale to je samože pochopitelne, jak postava v banikovskym úle.
Beru se to, pro co sem přyšel a ve spichu se zdravim s Karlem a Válcem.
V mžik sem od nich pryč.
A naraz dřyst to tamek.
Rykot jak pod vulkanem: " Gool !!! "
Vřyskot, že mi až zalehlo. S tym sem nekalkuloval.
Kotel ječí... Skače... Obima se...
Mrazyveho cosyk mi přejelo po hřbetě.
Reflexyvně macam foťak.
Na hracu plochu včilek seru, žadne točeni se tamek.
Banikovska radost je pro momentku přednějši.
Je mi třa se dostat o cosyk vyše.
Jednu haxnu davam na galander a druhe klepeto opřene o opěrak sedaka.
Ostřym objektyv.
Robim zaklon, kvuli jednemu Chacharovi, kery mi robi clonu a všycko ve stresu, bo golova momentka nema dluheho trvani. To vime.
A už... Už to bendě.
Eště chlupek zaklonu.
Dav se třyska všy sylu do dlani.
Ja mačkam čudel...
Včilek...
Táák, to je ono...
To jesteš fajne.
Co se robí...?
Do řitěéé...
Vravoram enym na tym galandru a to jednu klančaru.
Ja cyp neschopny... Šak fotim mraky na obloze!
Šak ja nefotim!
Ja sem vybulenýýý!
" Ludě moji, ja letim asyk na dul !?! "
" Mamo, tato... Čeho se mam chytnut...? "
S rukami točim kružnice, jak děcky mlynek na potoku přy povodňach.
To snad neni možne, šak ja sebu chrapnu!
" Luděěě...! "
"...Neéé!"
Jeeb sebu!
Prasknul sem celym svojim Ja mezy sedaky a bylo vystarane.
Haňba mně v tyn moment vyfackala a hřbet mi dava za pravdu, jaka to byla mordovňa.
Tupa bolest, jak od těžkooděnca ze Slavie.
No, ale tudyk sy za to možu sam, to neobdřystam.
To je jasne!
Gol - negol. Fans - nefans... Mam teho vpysk.
Zdviham se a ťapu k vychodu.
Cely banikovsky kotel, oba sektory slyšim, jak svoje božstvo na travniku ženu dopředku.
Chlop s ochranky mně asyk pozoroval, bo se celkem zaujatě stara: " Všechno v pořádku? "
" Ja, Ja... Všycko." Provinilym pyskem mu odvětim.
Dalši jeho starostlive a pro mně trapasne opytani se: " Foťak je v celku? "
" Ja, v celku... "
Otvira mi furtku, abych se moh odkludit na Severni trybunu.
V tym čase bych se aji do dupy nakopal, kdyby to bylo proveditelne.
Take fiasko...
Musel sem tamek vypadat, jak uplne kašpařysko.
Všecy se raduju a ja robim taku televarietnu vsuvku.
A nigdo na to stejnak zvědavy nebyl.
Fakt, jak jakysyk šašo.
Ja se tym svojim Rafanum už ani nedivim, že mně mujum za Hurvina.
"Eště, že to z nich nigdo nezaznamenal." Problesklo mi v bedně.
Asyk sem se bechnul aji do paly, bo se mi nevzpomina žadna hlaška od babiny poděděna.
No, ale kdyby mně tamek roba zmerčila, ona by se jakusyk našla...
Už sem zas vyonděny u torza rafanske brygady a tvařym se suvereně.
"Viděl sy tylek tu golovku?" Optal se Marťas.
Je na nim rozpoznatelne, že na odpověď nenaleha, bo zrakem se nemože odprostit od hraceho placa.
" Jasne, že sem to zhlednul..." Zalhal sem.
Včilek mi to aji dochaza, jaky je to grandyozny vstup do ligy, hned ve štvrte minutě vyvalit sršňa do kasy takeho mančaftu, jakym je Olomouc.
Na rychlo sem tudyk postal a hned nato mam namiřune na samotny vrchol nadherne trybuny severni strany.
Kdo tamek jeden raz stal, vi o čim pišu.
Jak tak lezu po schodach do vyšek k nebesam, všymam se teho, že polovina one perly českych stadionu je pasku rozdělena na olomoucku a banikovsku.
Problesklo mi, že to tež može byt kvalifikovane, jako neuvaženy tah olomouckych funkcionařu, jak se cosyk vymamrasy...
Bo banikovci sou kralove trybun. To znaju všycy.
Kdesyk v polovině sem dechu pozbyl a musym spočnut, bo vrch mum furt v nedohlednu.
Uf... Eště kusek...
Posledny schodek a sem tudyk.
Jak v eroplaně.
Tak, tak jaksyk podobně vidi tu našu gambrinusku ten všemohouci z teho fotbaloveho něba.
Paradni to tudyk je, jak tak vyrate na tyn travnik s tymi mravencami.
Opřeny sem o galander, kery mi je povědomy.
No tudyk se stat cosyk podobneho, tak jak před chvilu, no to by sem se kulal po schodišťu, až by sem aji tu zavěšenu siť prorval, kera chrani ty bonzaky, co stoja za lajnu na hřišťu a tlemi nam na mimiky v gzychtě.
Ti by se nestačili ani spamatovat, co se im tamek přykulalo.
"Hoj! Fandiš?" Pytam se v dobrym rozmaru jedneho kibica s Olomoucku čapku a šalkem kolem krku.
Vyra na mně, jak by sem mu ju chcel stahnut.
Enym kyvnul a robi jako by tudyk ani nebyl.
Asyk před zapasem kdesyk postřehnul Vilema s PittBulem. Problesklo mi.
Dole pod nami Chachaři robi skvělu kulisu v barytonu, že olomoučacy se mysla že došli na Bazaly a to eště v rekordnym počtu.
Chcu s nim podřystat a tak mu nabizim svoju banikovsku plaskulu slivovice: " Na dej se...! Na vitězny konec..."
Asyk sem ho eště vice nasral, bo prohravaju a ja už zapijam vitězstvi.
Tvařy se, že porozumněl mojimu dvojsmyslnemu štychani a hrdě kruti kebulu, že ni.
Cytim, jak ze mně ma jakehosyk lufta a to mně smolí, bo Hanaky ja mum rad.
No, ale na fotbale se take vztahy asyk nestotožnuju s modnym trendem.
Chcu si pajtaša obratit na svoju stranu a začinam mu pochlebovat: " Hned po Baničku mate nejkrasnějši stadion v lize. "
Furt se tvařy jak bych mu vajca vylopal.
S pohrdavym kukučem mi odpovida: " Ja vim..."
Tym mi aji dal za pravdu, že Bazaly sou jedinečne, ale radno na nim ide pozorovat, že je odměřeny, jak Košťál přy dotazu na Narodny stadion a majetkovych vztahach pozemku k jeho osobě.
V tym Hrnek vylepeny na kovove zabraně hluboko pode mnu velí amplionem ku změně popěvku: " Nedaleko od Ostravýý..."
Kuknu na svojiho suseda s nenavisťu v oku: " Zrovna v pravu chvilu."
Paža mi prudce leti nad palicu a šlachovite přelokti mu přeletlo před pyskem: " ...Jede Baník na Sparťanyy... "
Jeho vyraz sem už nezaznamenal, bo sem soustředěny.
S hrubym kovařskym hlasem se ponořuju do banikovskeho supportu: "...Slávnéé mužtvo má..."
Cely stadion je v momentě pohlceny choralem a ozvěna ho potem honi z trybuny na trybunu...
LADIN bin