
Jmenuje se Petr a jeho příjmení nosí bývalí reprezentanti této země v hokeji a tenise, nestyděl by se za ně ani v herecké branži a ve filmech Dušana Kleina by měl místo předplacené. Přesto se mu dneska neřekne nijak jinak než Libor a nebo Kája. Nepřichází k Vám fanoušci Baníku s deskou Goťáka v podpaží, kousavými tesilkami a síťkovaným svetrem z úmělého vlákna jako toho času Jaroslav Dušek za Evou Holubovou. Chce Vám sdělit, že Baník Ostrava má spoustu fanoušků, co toho nejlepšího u nás nosí i mimo rozkrok – nechť doktor Sova ukáže panu Cvachovi kaj, že? Klidně by počkal s nůžkama a cílovou páskou na Jaklovecké, aby se mohl radovat s gepardího Liborova běhu po vítězné brance!
1. Přestřižení pupeční šňůry – já a Baník poprvé. To, že fandím Baníku má určitě na svědomí můj brácha (o 10 let starší), protože už od malička (možná dříve než mi stačili dát jméno a přestřihnout pupeční šňůru) do mě hustil, že Baník je nejlepší a pražáci jsou hovada – no a už mi to zůstalo – takže tu černou práci – uvědomnění si, že Baník je nejlepší a největší a nepřekonatelný klub udělal za mě on. Díky ti bratře!
2. Poprvé na diskotéce – zum erstenmal in Bazaly. Tak to bylo odpoledne jak z praku! Bylo mi asi 12 let – brácha jako každý druhý týden vyrážel na Baník a já se ho nesmělě zeptal, jestli by mě nevzal sebou. Mamina nám iniciativně na svačinku zabalila buchty a už jsme si to šmarovali na Bazaly. Přijdem tam, brácha vystojí frontu na pivo a limču a už sedíme – po 10 minutách začínám být neposedný a nechtěně drcám do piva týpkovi co seděl vedle nás. Průser jak prase – hádka s bráchou i s týpkem následné kupování piva místo rozlitého a odchod domů – ani jsme nestačili sníst buchtu, bo za půl hodiny jsme byli zpátky. Brácha, sorry!
3. Nirvana – nejlepší zápas. Asi pro někoho překvapivě náš výjezd do Zlína, kde Žůrek v poslední minutě nastřelil tyč pak následovala penalta a v té době ještě Proházska ji nedal. Zápas skončil remízou, ale každopádně cestou zpátky jsme si užili – teda hlavně moje auto, kdy mi kámoš málem rozmlátil přístrojovku jak furt do ní třískal pěstí a nemohl se s tím smířit.
4. Už nejsem panic – první setkání s idolem. Libor Žůrek alias u mě ne moc populární přezdívka Forrest Gump je génius. To mi nikdo nevymluví a nemyslím to ironicky. SK Slavoj Kojetín, PS Přerov – jeho začátky. Už nevím přesně, kdy to bylo, kdy jsem ho poprvé viděl, ale byla to láska na první pohled!
5. V tom byl a je Tom Hanks fakt dobrý. Vyzdvihl bych hlavně jeho rychlost – i když ona to není ta klasická rychlost – jeho roztěkaný pohyb do stran, má těžiště hodně nízko a tak to vypadá jako by mu nohy měřily 30 cm – a teď si vemte, že se na vás takovýhle týpek řítí.
6. Gumpův nejlepší zápas. Jen pár zápasů hrál v základu. Často střídal. Typický žolík, ale ještě jištěný srdcovým esem! Těch dobrých zápasů bylo hodně. Myslím si, že jen v pár z nich se dá říct, že zklamal. Ale ono se není čemu divit, když průměrně odehraje v utkáních max. 30 minut, že?
7. Garfield pod postelí – taky rád perské. A jsme u toho. Už 3 roky mi v předsíni visí fotka Libora, jak na soustředění prohání kočky po campu (ne kurvy, na repre zatím nemá). A není to náhodou, sám mám doma dva čtyřnohé kocoury. Takže Libore, jestli to čteš, zvu tě ke mně, dáme pár, ale fakt jenom pár pivek, abys byl ráno ready na trénink a já tě představím mým kočkám. Budou rády!
8. Technická zóna s Fergusonem. Samozřejmě jako asi každý baníkovec nezapomenu na trenéra Komňackého. Titul po 23 letech – to je bez komentáře. Ale asi stejně jako na něho nikdy nezapomenu (nezapomeneme) na pana Hapala, že? To byly někdy palby – když už ne fotbal tak jeho taktické počiny stály za to. Uffff.
9. Všecko platím – oslava titulu. No, oslavy se odehrávaly už po zápase s Olomoucem, kdy Bolf rozhodl o naší výhře 0:1 a tím i o titulu. Nevím proč, ale nic si z té doby nepamatuju. Jen to, že sedím v klubu E99 na Stodolní, piju pivko, objímám lidi, piju pivko, objímám lidi, piju gořalku a objímám lidi. Ale určitě to stálo za to!
10. Baník našel superstar – Hejmo dej gol! Asi „nejslavnějšího“ hráče v dnešní době, který kopal za Baník a kterého já pamatuju je Baroš. Nikdy nezapomenu na jeho krkolomné pády (po faulech i nefaulech) na hlavu a jeho následné smotání se do klubíčka. Ještě, že ho to už ho odnaučili.
11. Honzovy buchty – výjezd. O výjezdu už tady řeč byla. Ale vzpomenu ještě na jeden, který se mi nedávno sám připoměl. Jeli jsme na finále poháru ČMFS do Olomouce, který jsme výhráli. Opět beru auto, svištíme do Olmiku tak rychle, že dostávám pokutu za rychlou jízdu (o 13 km/h jsem překročil padesátku v obci). Naštěstí jen za 500 Kč. Složenka na sebe nenachala dlouho čekat – v rozčílení jsem ji samozřejmě vyhodil. No, a před dvěma týdny koukám na svůj bankovní účet a nestačím se divit - „Na váš účet je podána exekuce do výše uvedené částky a účet je zablokován“. Baníčku miluji tě!
12. Já mám doma tenisáky – budu doma bit. K tomu bych měl jediné – Luky je zpátky a je kapitán. Na každém šprochu, pravdy trochu! Ale tenisáček jsem si taky hodil.
13. Lojzík a Danek (nebo Tomáš? ). Tady těžko srovnávat. Vždy šlo, jde a půjde o peníze a nikdo nikdy nekupoval Baník z lásky (ani pan Hadamczik), nýbrž, že jako každý obchodník chce vydělat. Otázkou zůstává jakým způsobem to udělá, aby nakrmil svou peněženku a nenaštval fanoušky zbytečnými nákupy respektive prodeji. A kdo vede Baník? Já vidím svého šéfa 1x týdně cca 20 minut. A kdyby toho šéfka dělal úplně někdo jiný, tak je to v podstatě jedno. Firma relativně funguje a o to jde!
14. U kotle je největší tma? A taky největší horko. Pyro mají zvládnuté bravůrně, ale klapky na očích mají někdy troje! Pardon, jestli jsem někoho urazil, ale někdy je to opravdu směšné. To je to samé jako by mě mamina chválila za pětky ve škole nebo mi dával šéf výplatu i s prémiema za to, že se celý měsíc kulám na gauči s lahváčkem!
15. Vzdušná čára Kamenec – Vítkovice. Vzhlede k tomu, že to mám na Bazaly asi 10 minut (no, možná 15 – kouřím 20 denně) tak se mi to moc nelíbí. Ale vzhledem k tomu, že i sám pan Hrušínský z filmu Kulový blesk by tohle stěhování zorganizoval mnohem rychleji a efektivněji, tak jsem klidný. Mám takový pocit, že v radě města i ve vedení Baníku sedí sami Abrhámové, kteří chcou tuto „velkolepou“ akci překazit. Ať už úmyslně nebo ne. Však ono to nějak dopadne – hlavně si nepoplést kufry!
16. Jdu si koupit baťovky. Je pravdou, že bez Libora to už pro mě v Baníku není „ono“ – ne nadarmo každý večer usínám na gauči pod dresem s jeho jménem. Ale tu změnu potřeboval. Chce hrát v základu, má na to! V Baníku by se toho nedočkal. Ani jeden z těch mnoha trenéru ho do základu nestavěli. Mužstvo mělo vždycky jinou herní taktiku a Libor byl vyloženě žolík. Ať se ti ve Zlíně Libčo daří, jsem s tebou i tam (všude)!
17. Bradek Kohn – na vlastní bulvy. Tak bohužel s žádným hráčem Baníku jsem tu čest se setkat osobně neměl, ale Radek Slončík chodil k mojí mamině se zubama a vím, že moc kazů neměl. Takže dobrý!
18. Bude nám chutnat Večeřa(e)? Když mi někdo udělá večeři a je to tak nějak na půl, chybí obloha a k dobré chuti přinejmenším 5 druhů koření tak nejsem pochopitelně moc spokojen. Ale co už. Sním to do posledního sousta. A tak nějak podobně to musel po příchodu do Baníku cítit i sám pan Večeřa. Ale dobrý šéfkuchař umí udělat i z „co dům dal“ vynikající pochoutku. Akorát, že to nebude za týden ani za dva.
19. Rád jablíčka? V té korupční „době“ asi nikdo neposlouchal nesmrtelnou skupinu Krausbery a její song: „Brala si úplatky už nemám tě rád, copak se nestydíš, vždyť máš svůj plat“. Myslím si, že jediný, kdo v té době nebral a ani nesypal byl.......nebo vlastně nebyl!
20. Ještě někdy Baník mistr – boj proti nihilismu. Tady se mi vybavuje hláška Bolka Polívky z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag, která vše vystihuje: „Vašu p*ču jsem taky neviděl, ale věřím, že ju máte“. Já věřím v další titul, ale taky jako pan Polívka neviděl její pohlaví, tak já jsem zatím neviděl výkony na to, abychom se o něj mohli porvat. Ale oba víme, že to tam je a že to půjde. Čas ukáže nám všem.
Martin Němec