
Článek z výjezdu do Boleslavi...
Zúčastnit se tohoto výjezdu do Boleslavi jsem neměl ani v plánu. Vše se změnilo tři hodiny před odjezdem. Počasí bylo vynikající, čas odjezdu taky, jen mi dělal vrásky na čele příjezd, ale vše nakonec dopadlo dobře.Někteří jeli autem nebo autobusem, většina zvolila cestu po železnici. Na vlakovém v Havířově potkávám dvě skupinky fans (juniors a veterans :-) ), celkově asi 8 jedinců. Příjezd do Svinova mě ale překvapil. Při výstupu hledám hlavní skupinku, ale nikde nikdo. Až po minutě se objevují první jedinci a to je 10 minut před odjezdem. Našli jsme vagony docela prázdné. Jenže do pěti minut to tu praskalo, že se na chodbě nedalo ani chodit. Fízl nám otvírá kupéčko určené pro ACABi. Z počátku bylo cítět, že zde šukali psi, ale pak to bylo v pohodě.
Cesta do Kolína uběhla docela rychle a docela rychle jsme přijeli i do Boleslavi hl.n. Cestou se vybral do čapky poměrně slušný balík peněz, ovšem někteří vandráci stále nemůžou pochopit, že čapka neslouží jako sběrna padesátníků. Na hlavním nádraží proběhla diskuze, k čemu srovnat místní vlakové. Všichni se shodli na jediném. Boleslav hl.n. = Mariánské Hory. Komu se nechtělo jít pěšky 3 km, ten použil motorák. A konečně cíl!
Banda se rozešla do místních knajpen a restaurací. Někteří šli na náměstí (docela štreka), většina zvolila Mekáč. Místní obsluha byla asi trošku v šoku, když musela přijmout objednávky od některých jedinců, kteří brali po 20-ti cheesech, hranolkách atd. Po obědu, ze kterého se zvedal žaludek, jsem šel hledat nějaký slušný sportbar. A vida! Hned za stadionem jsem našel Staropramen bar, kde se nás sešlo asi něco kolem 50-ti. Někteří se dívali na fotbal, někteří házeli kosy o závod. Návštěvu jsme zakončili zpíváním chorálů a válečných pokřiků.
Vstupenky do našeho sektoru se začaly prodávat v 19:00. Při prvním pohledu na budku byla banda překvapená nízkou cenou 50kč, což je taková lidová cena. Jenže realita byla někde jinde. Asi nebylo příjemné zjistit, že vstupenka je dražší než na horní sektor stadionu Sparty. S dražší vstupenkou se v Gambrinus lize nesetkáte. Cena: 150kč. Při vstupu nás každého osahala ochranka. Na stadionu se čepoval Birell za 25 a nalévaly se sladké vody od společnosti Coca Cola za 30. O 5 kč byla dražší klobáska, ovšem byla hnusná jako boty od tchýně.
A začalo utkání. Při pohledu fanouška se zpočátku zdálo, že utkání řídí nějaký idiot. Dvě penalty na obou stranách, gól z ofsajdu, ale při bližším zkoumání snad každý zjistil, že to Baník prostě prohraje na plný čáře. A taky že se stalo. Výsledek 3:1 mluví za vše a vymlouvat se na sudího nemá smysl. Asi 10 minut před koncem jsem se vydal na noční chůzi, směr vlakové. Blízko busáku byla otevřená večerka a nakoupit něco do vlaku bylo dobrým nápadem.
Nějak jsme se tu dostali a nějak se musíme vrátit zpět. Posledním motorákem se vydáváme do Kolína. Cestou někteří usnuli, někteří toho neměli dost a dali si po pivě. Přijeli jsme do Kolína, kde začal boj o kupéčka v moskevském vlaku. Kdyby někdo měřil čas, tak by zjistil, že první skupina vytvořila nový světový rekord v běhu na 100 metrů. Našel jsem kupé na cestu domu. I když byl tento vlak rychlík, tvářil se jako Pendolino. Zastavil v Pardubicích (možná i v Č.Třebové), v Olomouci a pak v Ostravě, kde přijel asi ve 2:50. Z ÚANu jel bus do Havířova něco po čtvrté ráno a tak jdu pěšky po nádražní ulici. Zklamáním bylo zjištění, že bus jede přes hlavní nádraží (mohl jsem si ušetřit 4 km chůze). Do Havru přijíždím něco okolo páté. Vysedám na radnici a jedu busem na AN. Zvláštní bylo to, že v autobusu byly jenom samé ženské těžkého kalibru. Dokonce i řidička, která byla asi pod vlivem alkoholu.
Zvláštní to byl výjezd. Z počátku docela dobře vydařený, ale pak se to začalo nějak vyjebávat z normy. Zvláštní bylo i to, že Baník jako jediný klub z první pětice prohrál, ale co s tím naděláme. Tuto sezónu už to asi nevyjde, tak snad příští rok, Evropo.