
Čtyřikrát rudo před očima.
Sparta Praha vždy vyvolávala emoce. Nejinak tomu bylo v pondělním podvečeru. Česká liga je výkladní skříní českého fotbalu. Pomineme chabou repre. Zmatky na svazu, jehož prioritou je měnit stanovy a zcela nepodstatně název své asociace, to vše se promítlo do naší šesté porážky. První sladkou pomstu nachystal Josef Hušbauer. Dluhy na platební pásce, cizí chlad z kabiny a najednou se novodobý ruďas převtělí do Roberta de Nira.
Jiří Jech s cejchem věčně prosparťanského bojovníka jako by ukázal, že to čistá Dáša s nabíječem z dob korupčně minulých, nebude mít lehké. Bojkot ze strany Sparty a Slavie a boj az pana Macelu, to byla vlajková loď jak pana Jecha, tak jeho kolegy Radka Kociána. Ten po totální neschopnosti řídit utkání první ligy jako hlavní rozhočí, byl přeřazen na lajnu, aby škodil méně a zůstal u zdroje. A tak utkání dohrál nadrzlý jmenovec nosiče kožichů.
Zápas předčasně skončil pro divokého Václava. Jedna nastražená past pomstichtivého Josefa, pak už jen stačilo, aby si trpělivý Jech počkal na krvelačný sprint před druhým žlutým kartónkem a byli jsme v deseti. Venca měl se Slováckem pomoci jinak, než kecat s klukama ve vipce.
Resumé:
1. Hušbauere vítej mezi Mirečky, Libory a Tomáše...
2. Venco, vím, že jsi to nečekal tak tragické, ale ty nervy...
3. Kociáne, zabal to, ty neznáš ani základy spolupráce hlavního s asákem...
4. Jechu, bacha na švába...