
Hledání nepřítele uvnitř vlastní strany.
Koncepční politika Baníku Ostrava je definitivně rozmetána. Nedostatek financí donutil vedení propouštět v rámci krytí dluhů a nedořešených restů v jiných klubech na hostování či přestupy nejen vlastní odchovance (zde jasně dominuje spolupráce s Viktorkou Žižkov), ale také z klubu vystrnadit kdysi rádoby pespektivně nakoupené mladé talentované hráče tzv. z venku, kteří měli být v budoucnu výhodně zpeněženi. Místo toho do klubu míří odložení hráči, kteří nemaji velké finanční nároky a vyrovnávací cifry s mateřskými kluby nejsou na půlroční, či roční hostování problémem. Když už přijde hráč na přestup, je to jako v případě Droppy dlouhodobé opětné vyrovnání sekery v jeho původním mateřském klubu. V Baníku začíná rotovat mnoho hráčů na úkor kvality, trochu to vizionářsky může připomínat situaci v domácích extraligových hokejových klubech, které mají o penízi nouzi a za sezonu vystřídají ve svém kádru až 60 hráčů. Sezona povětšinou končí udržením na poslední chvíli či sestupem.
Posledním alarmujícím příkladem podivné přestupové politiky je odchod Josefa Hušbauera do Baníku Ostrava. Hráč, který i na současnou bídu měl jasně kvalitu na základní sestavu odchází do Sparty Praha, protože finanční nouze nás nutí zahladit dluhy ve Vydrově Jihlavě. Tam hráč odmítl přestoupit, protože se jedná o druhou ligu s nejistou nadějí postupu. Navíc se dostal do nově tvořící se juniorské reprezetace a nové laso hodila Sparta. Ta velmi cíleně a zkušeně buduje zálohu mladých hráčů, kterým dá později šanci a pak je zpeněží. Ponechme stranou kvality trenéra Marka, ale jeho vyhazovem může začít možný příběh nové politické éry, v které je do role hlavní figurky nastrčen trenér Malura, který je vděčný za šanci trénovat Baník Ostrava. Za trenéra Marka vypadala kabina opticky jednotně a dle sestavy se nedělaly mezi hráči příliš velké rozdíly. S příchodem trenéra Malury se začaly objevovat náznaky dělení na skupiny, tlaky na hráče z původem mimo region a rádoby apel na to stavět hráče místní, kterí budou za Baník dýchat. Hráč tyto věci nesmí na veřejnosti komentovat. Josef Hušbauer tuto trpělivost neměl a nechal se vyprovokovat. Řekl svůj názor, který se mu potvrdil a tudíž si sám na sebe upletl bič. Hráč nechtěl z Baníku Ostrava odejít, ale asi mu bylo důrazně naznačeno podobně jako v případě Musiol. Našla se záminka a přestup byl na světě. Opravdu vše spíše vypadá na cílenou akci než na náhodu, že by Sparta přišla jen tak s nabídkou. A tak nezbývá na konec než poděkovat a čekat, kdo další odejde, aby se stal obětí špatné ekonomické situace v klubu.