
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!
Buď pozdraven fotbalový podzime. Nám fanouškům ostravského Baníku se k pomyslnému zimnímu spánku bude ulehat přeci jen s klidnějším vědomím. Máme sice před sebou ještě dvě jarní předehrávky, ale patnáct kol může být důvodem k zamyšlení a hodnocení. Peníze hýbou dnešním světem a jsou motorem lidské činnosti. Platí to i v profesionálním fotbale. Vést prvoligový klub a podílet se na jeho financování není rozhodně procházka Krejčířovou Seychelskou zahradou, kde si usměvavý podnikatel popíjí kafíčko ve společnosti Martina Koloce a věrných psích plemen. Vypadat na hřišti slušivě v modro oranžovém dresu ještě neznamená splnění pracovního úkolu. Kdyby v ochozech nestály tisícovky věrných, tak si každý hráč našeho klubu může dát nohy na stůl a dělat si ve slušivém oblečku manikúru jako amatérsky zpívající švec, který nedbal rad Vladimíra Ráže ve slavné pohádce Bořivoje Zemana. Tomáš Petera asi nemá rád píseň Petera Nagyho Sám z nohami na stole, protože se dál na přeměnu bojovníků v unavené dle jeho slov „lemry“ nemohl dívat. Blíží se vánoce a budou výdaje. Karel Večeřa věděl, jakým to kouzelným proutkem zamává nad hlavami hráčů.
To snad i Josef Dvořák, česká legenda vodnických pohádkových rolí byl sušší než my, co jsme došli ve větrném a deštivém nedělním večeru na zápas s Mladou Boleslaví. Díky Vám 1808 nejvěrnějším, tak se dýchá pro klub! To byla „jízda po pr….“ a zasloužené vítězství. Baník přežil krutých dvacet minut druhé půle, kdy hosté svírali těžkými nůžkami naše defenzívu, ale krásná akce Metelky se zakončujícím Střihavkou dodala tomuto zápasu konečný punc opravdu prvoligové kvality. Doufám, že hráči při odchodu do kabin zažili ten opojný a příjemný pocit, který má každý člověk po vykonání poctivé práce, kterou někdo druhý objektivně a pádně ocení. Z Tomáše Marka asi nikdy nebude Zdeněk Pospěch zlaté prolínací Látálovy éry ostravských Bazalů, ale při jeho výkonu v tomto zmiňovaném utkání jsem si na tyto momenty opravdu vzpomněl. Je třeba také ocenit chlapský přístup Davida Střihavky, který přiznal dělení možné pokuty na celou hráčskou kabinu. Každé okénko do hráčské kuchyně našich oblíbenců určitě my, kteří se zajímáme, uvítáme.
Nechce se mi věřit, že by Jiří Kotrba alias Kotrč pozval naše hráče na Hlubokou na dobrý jihočeský grog spojený s výlovem Třeboňských kaprů. Těžké nohy či žaludek snad měli naši hráči z něčeho jiného, když tak hrubě nezvládli vsup do utkání se Ciprovým Dynamem. Pan Doktor na lavičce Jihočechů ukazuje, že tvrzení odborníků o jeho trenérském zenitu byla pouze planá slova. Druhý z nováčků předvádí solidní fotbal s překvapivým bodovým ziskem a tabulkovým umístěním.“ Lidský život by měl fungovat tak, že každý v něm by měl mít právo prožít svých pár minut slávy a já ti Františku toto přeji a děkuji ti, že ti byly seslány v tomto zápolení.“ Masér Krabec si asi rád po zápase s klukama ve sprše pošpásoval a umyl si svůj řídký porost poznamenaný stojkou na jihočeském rozbahněném plácku. Opravdu neotřelá sázka. Branky dal příbramský blonďáček opravdu krásné a snad našel v sobě kousek umu, kterým splatí důvěru vedení klubu, které ho za nemalý peníz vykoupilo ze zajetí Stárkovy středočeské Sicílie. Trošku obavy budí výkonnost našich stoperů, snad Maroš ani Pavel ještě nejsou myšlenkami za hranicemi, cesta do Duisburgu či na britské ostrovy se může uskutečnit v zimě.
Je mnoho oborů lidské činnosti, v kterých je omlazovací kůra nutným elementem. Jenže fotbalový podzim ukazuje, že Macelova skupina černých havranů sice neletí vyloženě špatným směrem, ale teplé krajiny má ještě v nedohlednu. Kocián, Franěk, Racek, Makovička a mohl bych pokračovat dál. Kluci jsou mladí, určitě perspektivní, ale první liga by měla být vrcholem rozhodcovské kariéry. Starší korupční kusy sice odpadly, jen Jára stoupá k výšinám Ligy mistrů, ale obměna by měla být pozvolnější. Zdá se, že názor šéfa našeho klubu Pana Petery není ojedinělým, ale profesionalizace rozhodčích se snad blíží. Nejvyšší soutěž může být soustem, když se mladík kvalitně nevypíská v divizích a třetích ligách. „Rychlokvaška“ nemá dlouhou trvanlivost a tresty na omezený počet zápasů připomínají systém českého školství, kde se žák přistižený s cigaretou v ruce na školní chodbě následně trestá třetím stupněm chování, což mu návykovost určitě z hlavy nedostane. S Teplicemi, které mi zdržovací taktikou připomínaly památný Ivánkův Žižkov, jsme sehráli zajímavý a bojovný zápas. Klimpl dal regulérní branku. Nějaký konkrétní metr mladého arbitra Kociána aby unavený zedník po celodenním melouchu zakončeném na závěr točeným a panáky ve svých děravých montérkách marně pohledal. Jsou remízy, které se dají ocenit a nezbývá než vyjádřit souhlas s tím, že na výplatních páskách se objeví část vítězných prémií. Jen tak dál, pokud budou diváci z Bazalů odcházet neustále s pocity, že jejich miláčci odvedli dobrou pracovní směnu, vyplatí se na fotbal chodit, i když by trakaře padaly.
Na závěr bych poslal dva imaginární vzkazy.
PS 1: „ Pane Krejčí, jestli se budete rozhodovat mezi pány Bestou a Klimplem, koho pustíte přes kopečky, kývněte Pavlovi, za předpokladu, že se k nám vrátí René.“
PS 2: „ Pane Kahoune, nic si nedělejte z Vašich neúspěšných tipů, o kterých ví celý internet. Já taky ve sportce nikdy nic nevyhrál.“
Děkuji.
Martin Němec