
Komu není rady…
Už aby byl konec této fotbalové sezóny. My, komu nám není Baník lhostejný prožíváme muka. Klub, který v mistrovské sezóně byl chloubou české ligové kopané se ocitá na samém dně fotbalové kvality. Semifinále domácího poháru a boj do posledního kola o ligovou příslušnost, je to hodně a nebo málo?
Nám fanouškům samozřejmě málo, protože Baník byl vždy pojem a měl silné divácké zázemí. Jenže po panu Jarabinském převzal tým trenér začátečník, který i poslední věrné fanoušky uvádí do stavu iritace a zmaru. Pavel Hapal bude tak jako tak zapsán černým písmem v chronologii lodivodů ostravského Baníku. Doufejme, že vedení klubu jej po konci tragické sezóny odvolá. V médiích probleskly zprávy o možných nástupcích. Uvedení pánové Večeřa a Bílek by mohli být řešením stálé krizové situace ve spojitosti samozřejmě s velkým očištěním a posílením stávajícího kádru. Co si myslet o současném vedení a taktice zápasu ze strany pana Hapala? Jak by řekl Jiří Lábus ve slavném představení Ivánku, kamaráde…“ Je to jedna velká hádanka“.
Ano je jasné, že nám není Baníček lhostejný a všichni do jednoho víme stoprocentně onu nejlepší sestavu na každé utkání, ale pan Hapal balancuje na hodně tenkém ledě. Jinak si totiž nedokážeme vysvětlit rozdílné složení záložní řady v úspěšném pohárovém utkání v Kunovicích a jiné v posledním ligovém zápase v Blšanech. Pan Hapal pravděpodobně je smířen se svým osudem na lavičce Baníku, protože tyto změny, které se ukáží jako neověřené a neúspěšné činí opakovaně a neustále. Jeho míchaní sestavou si může dovolit český trenér Bohumil Páník v polském klubu ze Štětína, kde má kvanta brazilských fotbalistů, ale ne pan Hapal, jenž hraje o záchranu v lize a přesto staví na hráčích, co nedosahují ligových kvalit.
Český pohár má pro Baník cenu životnosti. Trenér zvolil ofenzivní složení záložní řady Varadi, Bystroň, Lukeš, Metelka a Baník zvítězil. Vykartovaný a zraněný kádr Blšan se před utkáním s Baníkem zužil na 12 pro ligu akceschopných hráčů. Proč pan Hapal měnil vítězné složení záložní řady z utkání z Kunovic, když neměl pro to důvod z hlediska karetních trestů ani zranění? Nad tím zůstává rozum stát. Blšany hrající o záchranu bez několika hráčů základní sestavy nemají stále kvality našeho průměrného týmu. Proč pan Hapal volí zbytečně ustrašenou a vyčkávací taktiku, která se mu stejně po 45 minutách zbortí jako domeček z karet? Rajtoral, Staněk, Bystroň, Čoupek jsou hráči, kteří svou kvalitou mají přehrát chmelaře a zajistit tři body nutné pro záchranu? Co se musí stát aby pan Hapal pochopil, že tito hráči nejenže na ligu nemají, ale že důvěra trenéra v tyto hráče, kteří ani na hřišti nebojují mu sama podkopává židli?
Chování, fotbalové myšlení a výroky pana Hapala by možná zaujaly slavného českého básníka Františka Gelnera, který prohlašoval: „ Po nás potopa!“ a nebo vrchního velitele japonské armády za druhé světové války Jamamota, který posílal své vycvičené sebevražedné piloty kamikadze na jistou smrt a všem to bylo jedno. Nebijme ještě na poplach, ale celky za námi v ligové tabulce sbírají byť jen bodíky za remízy,ale sbírají a ligová příslušnost může být ještě hodně velkým problémem, který nám „fotbaloví mušketýři „ v čele s hráčem pro fanoušky Baníku s nešťastnou „13“ nemusí zajistit.
Martin Němec