
Matušovič ve Spartě – zazáří, či zklame?
Zatím největší český fotbalový přestup letošní zimy provedla Sparta. Za nemalý peníz si pořídila Miroslava Matušoviče, produkt vyhlášené ostravské líhně fotbalových nadějí. Pomýšlela na něj dlouho, skoro stejně dlouho se o jeho přesunu do Prahy také spekulovalo. Nakonec se čtyřiadvacetiletý záložník na Letnou opravdu přesunul, ačkoli na hráčské přestupové trase Baník – zahraniční klub zastávka jménem Sparta v posledních letech chyběla.
Matušovič je po dlouhé době první mladý, talentovaný hráč Baníku, jehož Slezané neprodali rovnou do zahraničí jako například útočníky Milana Baroše a Václava Svěrkoše. Matušovičův přesun vyvolává vzpomínky na dobu, kdy ostravský klub posiloval rivala z Prahy vcelku pravidelně. V devadesátých letech stejným směrem z Baníku putovali Tomáš Řepka, Libor Sionko, Martin Čížek, René Bolf a Radek Slončík – seřazeni jsou podle úspěšnosti svého působení ve Spartě.
Na jaké místo tohoto „pořadníku“ se vsune Matušovič? On sám by se samozřejmě nejradši zařadil po bok Tomáše Řepky, který si v rudém dresu „vykopal“ angažmá v italské Fiorentině, a rozhodně by nechtěl skončit jako Radek Slončík, po němž Sparta marně toužila několik let, a když ho získala, stal se vinou chronického zranění kolene i kvůli nesvárům s tehdejším trenérem Hřebíkem velkým zklamáním a nakonec tiše zmizel do maďarské Újpešti.
Je komickou shodou okolností, že Matušovič do Sparty přichází právě v době, kdy se na její trenérskou lavičce pohodlně usadil právě Jaroslav Hřebík. Ten sice Matušovičův příchod do týmu vítá, ale otázkou je, jak dlouho to bude trvat. Je obecně známá Hřebíkova zásada, že útočit i bránit musí celé mužstvo a že každý hráč má na hřišti přesně stanovené úkoly, které musí bezpodmínečně plnit, chce-li nastupovat. O dodržování disciplíny a životosprávy nemluvě.
Je právě Matušovič hráčem, jenž se všem těmto zásadám bude schopen a ochoten podřídit? Potíže a neshody Hřebíka s tvořivými hráči, kteří se neradi zapojují do obranných prací, nejsou ničím novým. Vyprávět by mohl nejen zmiňovaný Slončík, ale třeba i Hřebíkův staronový svěřenec Lukáš Zelenka, na něhož musely zajisté zle dotírat mdloby, když se dověděl o prosincové změně na trenérském postu ve Spartě.
Matušovič, ač v lize začínal na jakožto obránce, je podobným typem hráče. Na jednu stranu určitě zvýší ve Spartě konkurenci – Zelenka už nebude mít své místo „pod penzí“, Janu Šimákovi to zas nijak neulehčí avizovaný návrat mezi špičkové tvůrce hry. Matušovič navíc může nastupovat i v útoku, kde ho Sparta pravděpodobně nakonec využije daleko více.
Jenže proti němu bude nejen velká konkurence, s Baníkem nesrovnatelná, a silnější tlak ze všech možných stran. Při jeho nestálé povaze jej bude neustále strašit Hřebíkova autorita a jeho metody. Záleží jen na hráči samotném – pokud se jim podřídí, dost možná ho bude čekat rozvoj kariéry á la Řepka a Karel Brückner už ho na reprezentační soustředění nebude brát jen do počtu. Pokud se nepodřídí a bude dál pěstovat své občasné hvězdné manýry, zůstane nadále hráčem se značně kolísavou formou a zařadí se na konec dlouhé řady těch, kteří se ve Spartě nikdy prosadit nedokázali a dále buď už jen fotbalově chřadli, nebo úspěšně zkusili štěstí jinde.
ZDROJ:
www.sportovci.cz