
MEGA ROZHOVOR s kanonýrem Vencou Daňkem - část první
Kdyby za mnou z Baníku přišli o půlnoci, vstal bych a šel

Fotbalista, kterého snad není třeba nikomu představovat. Člen Klubu ligových kanonýrů, útočník Baníku Ostrava, Tirolu Innsbruck a národního týmu tehdejšího Československa, v současnosti trenér druholigového Fulneku. Přes všechny úspěchy, kterých dosáhl, zcela normální chlap, kterého sláva nijak nepoznamenala. Inteligentní člověk, příjemný společník a nadšenec nejpopulárnějšího sportu na světě, který umí zasvěceně a velmi rozumně mluvit o fotbalu dlouho do noci. Václav Daněk.
Mohl bys představit svoji hráčskou a trenérskou kariéru?
Hráčská bude jednodušší. Začal jsem v mládeži Baníku, od r. 1979 do r. 1983 jsem tam hrál ligu, pak od r. 83 do r. 85 jsem byl 2 roky na vojně v Dukle. Pak jsem se vrátil a do r. 89 jsem hrál znovu v Baníku. Pak dva roky v FC Tirol, od r. 91 jsem byl dva roky ve Francii v Le Havru. Po roku jsem se vrátil do Innsbrucku až do r. 1995. Pak jsem se přestěhoval domů a jezdil do Rakousko, to už mi bylo 30 roků, hrál jsem tam 3 roky 3. ligu a to bylo všechno.
Co se týká trenérské kariéry, začal jsem v Karviné, protože jsem tam dělal v zahraničním obchodu v Kovoně Karviná a pak jsem dostal nabídku, jestli bych tam nešel dělat fotbal. Bylo to v roce 1999, kdy Karviná postoupila do 1. ligy. Dva roky jsem tam dělal sportovního manažera, ale to se mi moc nelíbilo, protože to byla kancelářská práce. Pak vyměnili trenéra Netoličku, přišel tam Štefanko, a požádal mě, abych mu dělal asistenta. To se mi líbilo více, takže jsem mu 2 roky dělal asistenta. Pak jsme spadli do 2. ligy a v průběhu dalšího roku měl Baník obrovské problémy se záchranou. Volal mi tehdy předseda oddílu Novák, jestli bych nešel dělat asistenta Rosťovi Vojáčkovi, tak jsem na to kývnul. Liga se zachránila, ale já jsem zjistil, že chci dělat hlavního trenéra. Řekl jsem proto Lojzovi Hadamczikovi, jestli by mi nedal nějaké mládežnické družstvo. Dostal jsem 16, se kterou jsme uhráli mistra republiky a pak jsem dostal béčko Baníku, které hrálo 3. ligu. Skončili jsme 4., další rok 2., mohli jsme postoupit do 2. ligy, ale vedení tenkrát 2. ligu nechtělo. Tak jsem odešel do Drnovic, které taky začaly hrát druhou ligu. Po podzimu jsme byli první, měli jsme 5 bodů náskok, ale já jsem v zimě po neshodách s tehdejším majitelem klubu, panem Gottwaldem, odešel a začal jsem trénovat Vítkovice, které hrály o záchranu. Tam jsme se zachránili. Další rok po podzimu jsme byli 4., měli jsme 21 bodů, vypadalo to všechno dobře, ale přišla korupční aféra, odečetli nám 9 bodů a hráli jsme zase o záchranu. Pak jsem šel do Bánské Bystrice, byli jsme 3 body od sestupu, ale na konci sezóny jsme skončili 3., vyhráli jsme Slovenský pohár. Tam jsem byl rok a půl. Pak jsem se vrátil do Vítkovic, kde jsme hráli znovu o záchranu, to se povedlo, a pak jsem šel do Fulneku.
Vzpomínáš si na svůj 1. ligový gól za Baník?
Určitě jo. Bylo to v mém prvním ligovém zápase. Hráli jsme tenkrát na Slavii a prohrávali jsme 3:0. Trenér Hadamczik mě tam poslal asi dvacet minut před koncem a po nějakých 10 minutách jsem dal gól. Prohráli jsme 3:1, ale to mi bylo celkem jedno, protože jsem dal první ligový gól.
Vedl sis střelecké statistiky? Kolik gólů jsi kde dal?
Určitě. V české lize jsem vstřelil 110 gólů a celkově s Rakouskem a Francií 196. V reprezentaci 22 utkání a 9 gólů.
S kým se ti hrálo nejlépe?
Strašně rád vzpomínám na Tirol, kde byl jeden hráč, jmenoval se Peter Pakult. Byla to stará rakouská škola, hrál za nároďák. Já jsem hrál chvíli za rezervu, než jsem si zvykl na tamější život, ale potom nám to klapalo neskutečně. Byla jedna sezóna, kdy jsem byl králem střelců, dal jsem 32 gólů, on 25, takže nám to spolu parádně šlo.
Platilo i tehdy, že do reprezentace je z Prahy mnohem blíže než třeba z Ostravy?
Určitě jo, není to jenom problém můj, ale i jiných hráčů. Já jsem se do nároďáku dostal, když jsem byl na vojně v Dukle, to jsem měl takové období… Já jsem měl vlastně takových období víc. Za nároďák jsem začal hrát, když mi bylo 19, a poslední zápas byl za Máčaly, to mi bylo 32. Pak přišly takové etapy, kdy jsem hrál a zase nehrál, takže těch zápasů mohlo být víc.
Který zápas považuješ za nejvydařenější?
Strašně rád vzpomínám na pohárové utkání, kdy jsme hráli s Duklou proti Manchesteru United. Dukla tehdy vyhrála pohár a hrála Pohár vítězů. Hráli jsme na Manchesteru, dlouhou dobu jsme vedli 1:0 a v poslední minutě jsme dostali na 1:1. Doma jsme se o to chtěli porvat, ale dali nám hned zkraje gól. Pak jsme dali na 1:1, oni na 1:2, já jsem to pak srovnal na 2:2. Měli jsme ještě asi 10 minut, 4 gólové šance, ale nepovedlo se to. Byla to úžasná atmosféra, zápas fantastický, Manchester co hráč, to pojem, takže na to vzpomínám strašně rád. Další zápas byl za nároďák proti Španělsku, kdy se mi povedlo dát Zubizarettovi 2 góly, což se nestává každý den, ale těch zápasů by se určitě našlo víc.
Ve kterém klubu ji byl nejspokojenější?
Tak samozřejmě doma bylo doma. Já jsem byl strašně spokojený v Baníku, moc jsem nad tím nepřemýšlel, byl jsem rád, že jsem tu mohl hrát ligu. Ale takové nejspokojenější období bylo v Tirolu. Po prvním roku, kdy jsme se naučili jazyk, všechno klapalo. Mi se dařilo, střílel jsem góly, Tirol byl mistr ligy, za 2 roky jsme vyhráli pohár. V té době se v Rakousku hrálo trošku jinak, takže jsem měl spoustu času na rodinu, byla to taková dobře placená dovolená.
V Baníku jsi hrál v jeho nejúspěšnější éře pod vedením E. Hadamczika. V čem byl jako trenér výjimečný, když odhlédneme od kvality kádru Baníku, proč byl tak úspěšný?
Je pravda, že byl dost zvláštní. Uměl dát hráče dohromady, uměl to stmelit a měl asi intuici a cit pro to, kdo kdy měl hrát. Já jsem třeba za jeho éry spoustu zápasů proseděl na lavičce nebo jsem nastoupil jenom v závěru a pak bylo zase období, kdy jsem hrál komplet. Je pravda, že mužstvo bylo tenkrát perfektně složené a hrálo výborně. Hrálo 6 let skoro v totožném složení a taková rarita je, že když jsem přišel do áčka v r. 1979 a než jsem šel na vojnu v r. 1983, tak Baník doma neprohrál jediný zápas. Takže to trvalo 4 roky, a vlastně ještě více, protože než jsem přišel, tak už to bylo asi půl roku. Celkem asi 4 a půl roku neprohrál doma jediný zápas.
Jo, a pak přišel Jarábek a hned první zápas v novém ročníku prohráli.
Jo, to bylo se Spartou, a pak hned prohráli s Duklou, to jsem dával 2 góly, když jsem byl na vojně.
Jak moc se liší tréninkové metody 80. let od těch současných?
Tak samozřejmě liší. Dneska jsou trenéři mnohem vzdělanější, daleko víc se hledí na fyziologickou přípravu a řekl bych na potřeby těla. Ale na druhé. straně musím říct, že se z toho někdy dělá zbytečně věda a že je to především o citu trenéra, aby poznal, kdy hráči potřebují trénovat víc a kdy naopak trošku vydýchnout. Dneska jsou trochu móda kondiční trenéři, i když samozřejmě to jsou odborníci, ale v našich podmínkách to je ještě pořád taková popelka. Jenom pro porovnání, nám řekli: Horníci dělají 8 hodin, tak vy budete 8 hodin na stadioně, což byla samozřejmě hloupost. Ale jinak to zůstává stejné. V přípravném období se maká, protože je na to spousta času, asi 9 týdnů, nebo většinou to tak bývalo. Přes léto byla nějaká ta dovolená, asi týden až 10 dní, takže pak příprava byla trochu volnější. Já se na to ale dívám trochu jinak, jednou jsem dokonce celou letní přípravu nebyl na tréninku ani jednou bez míčů a osvědčilo se mi to. Ale záleží na trenérovi, jak to veme. Když jde všechno tak, jak má jít, tak je to v pořádku.
Jaké bylo tehdejší zázemí špičkového československého týmu ve srovnání s dneškem?
Bylo to dané podmínkami, které byly v té době. Baník byl v tehdejší době špičkové české mužstvo. Co se týče kopaček nebo tréninkových ploch, nebyl žádný problém. Samozřejmě, nebyly umělé trávy nebo vyhřívaná hřiště, trénovalo se na škváře, ale bylo to dané dobou. Baník nikdy neměl problém, že by něco nebylo.
V té době byli všichni hráči formálně amatéři, baníkovci byli zaměstnanci OKD. Zdeněk Rygel říkával, že na šachtu chodí jenom pro peníze. Byl jsi někdy na dole, sfáral jsi?
Byl jsem třikrát, sfáral jsem, hodně se mi to líbilo. Jednou jsme tam byli, dá se říct, za trest, protože se nám moc nedařilo a čekalo nás pohárové utkání s tehdejším Gottwaldovem. Dopoledne nás vytáhli, nechali nás prolézt asi stotřicetimetrovou prorážkou, která měla výšku 50 cm a s Gottwaldovem jsme vyhráli 5:0, takže to asi splnilo svůj účel.
Jaká je podle tebe ideální historická sestava Baníku? Sleduješ to na oficiálních stránkách?
Ne, nesleduju, ale to je těžko říct. Rosťa Vojáček, Libor Radimec, Zdena Rygel, Michalík v bráně, Knapp v záloze, Šreiner, Gusta Antalík, Werner Lička, to byly všecko stálice, Petr Zajaroš – v době, kdy jsem byl králem střelců, mi přihrál myslím na 11 gólů. to Byli to úžasní hráči a v té době byli jedni z nejlepších v republice.
Jaký je tvůj vztah k Baníku dneska? Sleduješ jeho zápasy?
Samozřejmě, pokud můžu, jdu. Je to závislé na práci, kterou dělám, když je trénink, tak to jde stranou. Několikrát jsem byl komentovat utkání, samozřejmě na Baník chodím i tak, ne za jeho vedením. Scházíme se tam, Zdena Rygel, Libor Radimec, Petr Zajaroš, chodíme na takzvanou tiskovku: na kafe, pokecáme, rozebereme zápas, takže ve styku jsem pořád a samozřejmě Baníku fandím.
Koho považuješ za největšího talenta v Baníku?
Baník se vždycky vyznačoval tím, že měl výbornou mládež a talenty. Těžko takhle od oka říct. Béčko Baníku jsem moc neviděl, ale každý rok přicházejí do áčka kluci, kteří jsou prakticky bezejmenní a prosazují se v reprezentaci. Hrozně se mi líbí Rajtoral, protože má zdravý přístup k fotbalu. Líbil se mi v minulosti Venca Svěrkoš a Michal Papadopulos, které jsem trénoval v béčku a oceňoval jsem jejich tréninkovou píli a snahu prosadit se. Líbí se mi Péťa Cigánek, který je odsud (Brušperk), a vlastně na doporučení mé ženy se dostal do Baníku a samozřejmě mu přeju, ať se mu daří, ale je jich víc. Mičola…, je jich spousta.
Jak se ti líbí současná hra Baníku?
Podle mého názoru hrají atraktivní fotbal, ale na můj vkus dostávají hodně gólů. Je to samozřejmě dáno tím, že chtějí hrát a pro diváka je určitě lepší, když zápas skončí 3:3 než 0:0. Na druhé straně tam ty rezervy jsou a pokud chce hrát úplně nahoře, má pohárové ambice, tak v obranné fázi se musí zlepšit.
Jak podle tebe dopadne liga?
To je těžko. Na minulém ročníku bylo vidět, že všechna mužstva mají svoje sinusoidy, kdy se jim daří a pak prohrajou. V minulém ročníku se to nevyhnulo nikomu, ani Spartě, Slavii, všem těm špičkovým týmům a dosavadní průběh nasvědčuje, že to bude stejné. Kdo udělá nejmíň chyb, tak asi vyhraje.
Před sezónou řekl trenér Bayernu Otmar Hitzfeld, že mistrem Německa bude ten, kdo bude mít nejlepší defenzivu.. A přitom koupil Ribéryho a další obrovské hráče dopředu. Ale když se nad tím člověk zamyslí, tak má pravdu. |I když dáš 2,3 góly a vzadu neudržíš nulu,tak nevyhraješ, ale když mužstvo vyhraje čtyřikrát 1:0, má 12 bodů a tady v tom Baník trochu vybočuje.
Jak se díváš na pravděpodobné stěhování Baníku do Vítkovic?
Je to dané vývojem. Samozřejmě, nikoho to netěší, ale Bazaly jsou takové, jaké jsou. Vůbec neodpovídají tomu, co by mělo být pro pohárové zápasy, případně mezinárodní. Je to asi nejlevnější a nejpřijatelnější alternativa. Když Baník ztratí Bazaly, tak to bude každému líto, mi určitě taky. Ale pokud se realizuje ta studie, kterou jsem viděl, tak myslím, že to nebude špatné a budeme s nostalgií vzpomínat. Tak jako ti starší vzpomínají na Střelnici, tak my budeme vzpomínat na Bazaly.
Můžeš říct něco o svých jmenovcích – odchovancích Baníku?
Michal Daněk, toho jsem trénoval v béčku, ten mě taky stál spoustu nervů. Některé zážitky, které s ním mám, jsou šílené, ale bylo vždycky vidět, že je to obrovský talent a má předpoklady se stát dobrým gólmanem. Dost dobře jsem nechápal, že Baník takového gólmana pustil na přestup, protože si myslím, že to je plýtvání talenty. Kdyby se prodal ven za nějakou opravdu velkou částku, tak bych to bral, ale myslím si, že to byla chyba.
O Janu Daňkovi viz níže.
...pokračování mega rozhovoru přineseme v dalších dnech. Sledujte náš portál www.banicek.cz
Rozhovor s Vencou Daňkem vedl Fík