
Odchod šálového gentlemana za zvuku megafonu
Číslo 8 žije, ale už nebude dýchat pro Baník. Exodus Baníkovských ikon a oblíbených hráčů pokračuje. Ostravská fotbalová telenovela čítá pátý díl. Čížek, Raška, Slončík, Žůrek…Pavel Besta prožil v Ostravě několik různorodých etap své kariéry. Byl symbolem kvalitní mládežnické základny a pílí se dostal až do prvního týmu. Paradoxně ho ve finále působení na Bazalech srazil do kolen jeho vlastní třpyt z minulosti – pokles píle a vlastní sebeuspokojení.
Pojem srdcař bývá relativní. V případě Pavla Besty ho lze hledat ve srovnání s olejíčkovým extrovertem Františkem Strakou. Úcta ke klubovým barvám, slova do pranice v médiích a hlasová symbióza s kotlem. Vše ale navazuje na podhoubí vznikající výkony na hřišti. Pavel Besta je typem stopera poctivého s výborným pohybem a hrou hlavou. Bestík ale potřebuje autoritu a silné vedení v páru. Jeho Komenským byl René Bolf. Spolupráce nakonec dostala zlatý punc ligového titulu. Osud fotbalový je vrtkavý, René se vrací, Pavel odchází. Karel Čáslavský si může dát oraz – hledání ztraceného času se nekoná.
Po Rendovi přišel Maroš, kde se role učitele a žáka přeměnila na teenagerovský vztah dvou divokých výlupků, z nichž chalan zo Slovenska projevoval větší horkokrevnost. Bylo by zcela alibistické tvrdit, že Pavlu Bestovi zlomil vaz Karel Večeřa či karetní trest. Příčinou jeho výkonnostního pádu lze hledat v poklesu hráčovy tréninkové píle a v pocitu sebeuspokojení z jistého zařazení do základní sestavy, a pak také v politice vedení klubu, jemuž se hodí do krámu, že hráč s končící smlouvou nehraje, nepobírá prémie a tudíž se nemusí nabízet ani nová smlouva. Teď jen prodat zboží – vidím přízrak Vladimíra Skalby ve stěhování k soše jednookého husitského krále. Bystroň a Cigánek jsou v současné době lepší, Maroš se taky pakoval nalevo.
Úcta ke klubu a soužití s fanouškem, na to se u Pavla v Ostravě nikdy nezapomene. Dotvoření mistrovské atmosféry sborovými chorály, to jej udělalo miláčkem kotle. Kluci nezapomínají. Ti nejradikálnější z nich budou ve svých vzpomínkách pozlacovat onu sobotu a utkání na Letné v mistrovské sezóně. Čas sice většinu příběhů uvádí do stavu mlh, ale nejsem si jistý, jestli stověžatá Praha fandící fotbalu zapomněla na Pavlovo křepčení po kousku zimního textilu nejnenáviděnějšího sportovního rivala. Slávu si lze vydobýt i jinak, i když tzv. hvězdičky z vil a superstar by také mohly vykládat. Vlastně ale nepřehánějme, bodyguardy při prohlídce Karlova mostu snad nebude potřeba. Pavel je obrněný a snůšku hanlivých pokřiků asi snese. V Ostravě si snesl do vlastního hnízda zlatá vejce, která v Praze dostanou podobu nepříjemně páchnoucího sekrementu. Pavel potřebuje změnu, herně na jaře tápal i v sestavě B týmu a nese určitý podíl na sestupu do divize, protože tvořil nepříliš horlivou partu hic hráčů prvního týmu, kteří si nepomohli především sami sobě.
Pavle, kdyby jsi potkal Ivánka, nech jeho jablíčka na pokoji ! Letné se vyhýbej jak čert kříži a pozvánku nového trenéra Standy do Indie neodmítej!
V jednom jsem si takřka jistý, ty budeš pořád vědět,kdo je nejlepší u nás a určitě svou zadnici jak prostoduchý Mireček nenastavíš!
Martin Němec