
Solidarita versus větrný mlýn.
Je hezké, že všichni táhnou za jeden provaz a jen málo jedinců se našlo, kteří v 35. minutě pondělního utkání neopustilo ochozy. U vchodu se mi do rukou dostal leták s textem, že v případě nesouhlasu se mám v oné výše zmíněné minutě zvednout a odejít nahoru mimo ochozy. Leták na mne sice působil mírně direktivně, ale byla tam také svobodná volba zůstat sedět na svém místě a k této formě protestu se nepřipojit. Zvolil jsem právě tuto možnost, ale o tom snad až na závěr. V mém sektoru vedli formu odchodu výrostci nízkého věkového průměru. Jakmile někteří lidé zůstali sedět, začali jim sprostě nadávat, k fyzickému napadení nebylo v mnohých případech daleko. Když se dav přesunul nahoru mimo ochozy, nastalo sice na stadioně hrobové ticho, ale prostestanti dále sledovali fotbal a při náznacích útoků a šancí dokonce fandili. V tomto okamžiku spolu s pohledem na hlavní tribunu, kde všichni zůstali pokorně na svých místech jsem si uvědomil, že jsou opravdu lepší formy odporu a protestu než jen slepě jít s davem. Situace ohledně stadionu a možné výstavby je v tuto chvíli však tak beznadějná, že i mé vize založení občanského sdružení či vznik družstva fanoušků s organizací veřejných sbířek na podporu projektu fotbalového stadionu pro Baník, by dostála stejného nulové efektu. Proč neopustili lidé svá místa na tribuně v oné inkriminované minutě? Nejsme stejná loď? Nebo celá tribuna vyjádřila svůj názor, že se stěhováním do Vítkovic souhlasí? Chodí na tribunu jenom lidé, kterým je osud Baníku lhostejný? Také s variantou Vítkovic nesouhlasím. Ale chci chodit na Baník a na první ligu. Není jedno kam, ale i v případě silného citu a lásky to hory přenáší. Na závěr se hodí jenom poznamenat, že neustále vulgární napadání primátora Petra Kajnara ukazuje jen psychologii davu a neznalost problému. Současný stav neni chyba jedince.