
Tři šedivé vlasy K.V.
Pestře vyzdobený koláč gambrinus ligy má pro letošek ukrojenu jednu desetinku. Co nám první klínek ukázal? Zachutnal ostravskému fotbalovému fajnšmekrovi? Někdo to rád horké. První tři utkání nás však do stavu fotbalového varu rozhodně nepřivedly.
Slávia a Liberec budou patřit ke špičce ligy. Hlavně druhý jmenovaný předvádí na poměry českých luhů a hájů netradiční aspekty budování klubu – nákup perspektivních hráčů schopných se bojovností a celistvým kolektivním výkonem podílet na společném klubovém cíli.
Friedrich Nietzche managementu ostravského Baníku Jakub Kahoun: „ Tak pravil Zarathustra – chceme skončit nejhůře třetí!“
V novém trojbarevném provedení našich dresů nelze teorii o „nadhráčích“ rozvíjet. Splnit velikášský sen našeho fotbalového filozofa bude velmi těžké.
Úvodní premiéra se Slávií ukázala nepříjemné zjištění – byť do konce zápasu chybí více než dvacet minut a tým prohrává o jednu a více branek, vytrácí se z trávníku z našich chlapců bojový duch.
Zápas v Liberci se dá nazvat Konec s experimentováním. Současný Baník musí vzhledem k hráčskému složení vycházet z bezchybné defenzívy. I když snaživý Maroš Klimpl připomínal na postu defenzivního středního záložníka Tomáše Galáska v jeho nejlepších reprezentačních letech, chyběla vedle Pavla Besta slovenská řízná mašina na postu stopera. Pavel Besta nikdy nebyl vůdčí typ obrany a se snaživým Alešem Neuwirthem neodehráli přes letní přípravu tolik utkání, aby se dalo hovořit o sehranosti. Baník nedal v úvodních dvou kolech branku, což nepřekvapilo. Adama Varadi ani David Střihavka nejsou ostrostřelci. V celkovém kontextu Gambrinus ligy bych to však těmto hráčům nevyčítal, když si vezmeme, že korunu krále střelců bere útočník s tuctem branek na svém kontě. Oba potřebují kvalitní míče od krajních záložníků. Při pohledu na přenosy z nedávného ME v atletice ze Švédska mi v hlavě utkvěla jasná myšlenka, že František Rajtoval s Petrem Tomašákem budou vždy patřit mezi atletické fotbalisty než mezi ty golfově nadané s umem posílat přesně míč na cíl ve větší vzdálenosti. Karel Večeřa si vlasy nebarví, ale naštěstí je to přemýšlivý typ trenéra.
Utkání s podprůměrnou Olomoucí bude snad dlouhodobější bod zlomu. Poslední sousto desetinky GL chutnalo skvěle. K dobře zaběhnutému stroji z prvních dvou kol našemu kapitánovi Radku Slončíkovi se přidali ostatní. Byla to bojovná jízda k premiérovým bodům. Jestli podobně Mounteverestovský cíl jako na Slezské vyhlásili olomoucký kardinál Richelieu a spol v city vraždy posledního Přemyslovce, tak naštěstí v žebříčku naivity není náš Baníček leaderem.
Vzhůru na Hradiště a ať je náš Baníček monotónně vítězný!
Martin Němec