
Víra ve vlastní síly
Baník Ostrava předvedl nejlepší výkon sezóny a jasně přehrál o záchranu bojující celek Plzně. Trapný výkon hostí ukázal, že tam, kde chybí fotbalová kvalita nepomůže ani tataráčková terapie s olejíčkovým pitným režimem a vsugerování si nezlomného západočeského srdíčka.
Obrana Plzně v čele s bývalým „reprezentantem“ Vlčkem připomínala hodně nepovedený kompars při točení reklamy na švýcarský sýr Ementál. Tolik k ostudnému vystoupení soupeře v neděli na Bazalech. Vítězství našeho Baníčku však ukázalo mnoho možných pozitivních směrů vývoje tohoto týmu. Šest branek, pasáže, kdy se týmu dařila pohledná hra, příkladná bojovnost a radost ze hry jak na hřišti, tak v ochozech. Proto na fotbal chodíme. Baník se v závěru sezóny herně zvedá. Není to sice pořád to pravé ořechové, ale zápas s Plzní měl i potřebnou herní kvalitu přetavenou v několik branek.
Co se stalo, že ti samí hráči, co nám servírovali fotbalovou bídu se v neděli najednou po trávníku procházeli s ladností primabaleríny pod dohledem pana Harapese? Příčin je několik a my věřme, že mají dlouhodobější platnost a že ukáží cestu do další sezóny. Prvotní náznaky změn hledejme v trenérovi Hapalovi. I na něho přišel den osvícení, kdy zjistil, že na pravém okraji obrany je Hoffmann lepší než Lesák a to hlavně směrem dopředu v zahrávání standardních situací, že Čoupek je sice hráč s velkými výkyvy formy, ale musí se psychicky podržet, aby začal podávat alespoň trochu adekvátní ligové výkony, že Varadi je využitelný i v záložní řadě a je to hráč co se s míčem nebojí hrát, že ve středu zálohy musí hrát jeden ofenzivní hráč a sobotní vynikající výkon Martina Lukeše to potvrdil, že Střihavka je útočník, co branku dát umí, jen potřeboval důvěru trenéra.
I přesto si myslím, že další setrvání Pavla Hapala na ostravské lavičce by nebylo dobrým počinem, protože jak se říká, jedna vlaštovka v podobě nejen výsledkově, ale i herně vydařeného utkání jaro nedělá. Pořád se opakující výhrady ke hře Františka Rajtovala z řad přítomných diváků může omluvit fakt, že v utkání na dvě branky nahrál a hraje post tzv. „přes nohu“ na levé straně záložní řady. To pravé ořechové se odehrává v hlavách hráčů. Jak funguje pozitivní myšlení, vyvážená psychika a odvaha na hřišti něco udělat navíc, jde to hráčům k duhu. Jako kdyby odvalení hrozby sestupu v nich probudilo to dobré, díky čemu se dostali do první ligy jako profesionální hráči. Najednou si na hřišti věří a ví, že mají dostatek sil soupeře přehrát. Největší změna se jmenuje David Bystroň. Jeho výkonnost se s koncem soutěže zlepšuje a doufejme, že pokud v našem klubu zůstane, tak na ni naváže v další sezóně.
Není vše v tom kádru shnilého. Šest až sedm hráčů by mohlo zůstat stavebním kamenem na další cestu Gambrinus ligou. Dostáváme se ale k tomu klíčovému a to je doplnění týmu. Do každé řady koupit jednoho hotového fotbalistu. Panové Kahoune, Flégle, Vacku, Krejčí? Ukázal Vám prozatímní průběh této sezóny, že je to nutnost? Snad se i Vám nejkompetentnějším otevřely oči jako Vašemu podřízenému z Olomouce. Předem Vám děkujeme.
Martin Němec